Recenze

Pokračování úspěšné akční podívané je konečně tady. A s ním i další pořádná porce vystřílených nábojnic, neboť druhý díl oproti originálu nezůstává nijak pozadu; jenomže pokud si chcete dělat čárky vězte, že ”jedna ruka netleská” a zrovna tady by se aplaus čas od času docela hodil.

Začněme příběhem, který je poměrně zajímavý. Hned zkraje vás však trochu zmate, protože úvodní obrazovka není regulérním zahájením děje hry, ale je částí posledního, třetího partu, přičemž každý part má ještě několik kapitol. Zdejší netradiční výpověď, jež bude svou chronologií i poté pokračovat tak trochu ve stylu Quentina Tarantina, má nicméně své kouzlo, neboť takto jste stále více zatahováni do nejasností okolo nového případu newyorské policie, na kterém jakožto Max Payne pracujete. A nitky se podaří rozplést až v samém závěru hry, ve kterém však na place nezbude mnoho rolí a většina protagonistů už má svých deset sekund slávy dávno za sebou. Max, který je i zde pronásledován svou minulostí a příležitostně se dostane do zvláštního stavu ne nepodobného psychedelickým vizím z jedničky, veškeré dění suše glosuje a v tomto kontextu stojí za to zmínit, že dabing je velice povedený.