Recenze

Nejpopulárnější, nejznámější a nejkrvavější – takové byly a jsou první dva díly. Šílenství kolem příchodu třetího apokalyptického jezdce strhává celý svět a konečný ortel vynášíme právě nyní. Doom 3 ano či ne?
Pero je silnější než meč a čas průraznější než nabitá BFG9000. Z řadových vojáků dokáže udělat válečné hrdiny, z bandy chlapů, kteří kvůli jisté Heleně vyvolají mezinárodní konflikt, epický mýtus a i obyčejnou počítačovou hru promění v legendu. Ačkoliv se na heroizujícím faktoru původního Doomu podílí především to, že byl jednoduše první pořádnou 3D hrou vůbec, získal si nehasnoucí obdiv také brilantní stavbou úrovní Johna Romera, na svou dobu pokrokovou grafikou Johna Carmacka a hratelností, která neeroduje ani pod náporem dlouhých let. Nelze se tak divit, že aktuální vření kolem třetího pokračování přebíjí kterékoliv ostatní fenomény, Pána prstenů, či Harryho Pottera nevyjímaje.

Masy chladnou a střízliví, mnohdy až do stavu, kdy je Doom 3 pouhým přehypovaným kalkulem a paskvilem nehodným hraní. Jen těm heretikům u všech svatých nevěřme!

Šílenství kolem „doománie“ vyvrcholilo těsně před vydáním třetího dílu, přičemž nyní lze sledovat opačnou tendenci. Masy chladnou a střízliví, mnohdy až do stavu, kdy je Doom 3 pouhým přehypovaným kalkulem a paskvilem nehodným hraní. Jen těm heretikům u všech svatých nevěřme!Ano, od Doomu kdekdo čekal za malování pentagramů zázraky a ano, i on má své mouchy, ovšem po herní stránce id Software splňuje většinu svých slibů a hra se tak stává nejlepší a nejatmosféričtější akcí ze staré školy na trhu.

Bezpochyby nejdiskutovanější záležitostí při tvorbě třetího dílu byl posun celkového charakteru hry do roviny hororu. Po dohrání lze bez obav říci, že ačkoliv Doom 3 aproximuje své dva předchůdce pouze v určitých bodech, jejich jádro a rukopis id Softu jsou zde stále patrné na první pohled. Po delší době je zde opět akce, ve které se ke slovu dostává zběsilé úkrokování po boku přesné mušky namísto stále populárnějšího plížení. Přitom nejde jen o bezuzdné střílení, jaké nedávno přinesl například Painkiller. Z Doomu vyvěrá jasná myšlenka autorů – upoutat hráče impresivní atmosférou, děsit jej od začátku do konce a dokonale strávit pekelnými zvrhlostmi, aby nebožák po závěrečném souboji jen zíral s otevřenými ústy do stropu a přemýšlel, zdali tak skončil kvůli masovému šílenství, reklamě, nebo zdali ta hra náhodou není vážně tak dobrá.