18 Wheels of Steel: Extreme Trucker

Značka 18 Wheels of Steel už skoro deset let přitahuje zvláštní klientelu, která dostává neustále to samé a líbí se jí to. V odpudivém audiovizuálním zpracování si sedá do kamionových souprav, s nimiž brázdí silnice celého světa a za vydělané peníze kupuje nový vozový park a zakládá své vlastní špeditérství. Tak jako třeba v 18 WoS: Haulin’ z roku 2006, kde hráče docela hezky stimulovaly výzvy v podobě desítek minut dlouhých cest po Spojených státech a později manažerská kariéra při budování velkého dopravního byznysu. Proč musel být Extreme Trucker 2 natolik jiný, že se z něj stal nejhorší dopravní simulátor od doby, kdy vyšel jeho první díl?

Stejně jako v jeho předchůdci v něm totiž nezůstalo nic, co by rozumně uvažujícího člověka přesvědčilo ke koupi. Ono slůvko extreme, kterým autoři na cosi mnohoznačně upozorňují, totiž znamená úplný opak toho, co by si šlo u tohoto typu hry představit. Extreme Trucker není ani syrový simulátor, kde způsobí kolonu kamzík uvízlý v zasněženém kopci, ani mix motoristické arkády s obchodními triky Transportu Tycoonu. Ne, ne. Extreme v recenzované hře znamená jen neskutečné ořezání všeho, čím kdy 18 Wheels aspoň za něco stálo. Je to naprosto záměrně zjednodušená a funkčně okradená hra, vzniklá nejspíše z domněnky autorů, že je možné vytvořit automobilový simulátor, který se sice bere vážně, ale který zároveň dokáže nalákat mainstreamové publikum svou překvapivou mírumilovností. Jakým zabijáckým omylem ale tato kombinace v motoristických hrách bývá, už mnoha herními kočkopsy dokázalo třeba studio Milestone (WRC) a u těžkotonážních kamionů není výsledek o nic lepší. Tam, kde staré 18 WoS své věrné publikum drží ve střehu rizikovými cestami napříč kontinenty, tam Extreme Trucker přináší výlety o délce rallyových zkoušek. Tam, kde známá série nutí budovat kariéru, nenabízí ET2 kromě imaginárního žebříčku prestiže vlastně zhola nic.
Dej si nohy na palubovku

Nové destinace nabízejí docela pěkné výhledy
Výrazné zmenšení dopravních map je asi opravdu tím největším šokem, ze kterého se budou muset vzpamatovat všichni ti, co znají Wheels of Steel, ale první Extreme Trucker nehráli. I ve dvojce zmizely náročné dlouhotrvající cesty a hráč nyní s železnou pravidelností vyjíždí z bodu A, aby se do bodu B dostal přibližně po pěti až deseti reálných minutách. A to je celé. V prachu ztracený adrenalin musí zřejmě hledat vždy až se závěrečnou dojezdovou tabulkou, která čas i kilometráž násobí do komicky vysokých čísel, čili smíříte-li se s tím, že jste proprděli sedadlo jedenáctihodinovým puťákem na tři sta mil, zatímco si vaše přítelkyně vyčistila zuby, budete spokojeni.

Na ultra krátké časování úkolů by se dalo časem i zvyknout, ovšem zeštíhlení itineráře se paradoxně vůbec nepromítá do koncentrovanější atraktivity jízd a to je neuvěřitelná škoda. Samotná doprava zboží a materiálu totiž přestala být výzvou i z toho důvodu, že se na trase kolem vás vůbec nic neděje. Vůbec. Ve hře neplatí žádná silniční pravidla, neexistuje tu policie, neexistují ani penalizace za nezpůsobný styl řízení. „Čilaut mééén“, jako by znělo hlavní heslo hry, a proto je Extreme trucker extrémně nudné. Nečekají vás žádné kolony, žádná dopravní špička, žádné nepředvídatelné situace či neplánované odbočky, prostě žádná změna plánu. Výstražné blinkry, klakson, rádio, vysílačka, a maják, to jsou tentokrát (nebo opět?) jen zbytečná cinkrlata v dopravní pohádce o nikom a o ničem.

Nepředstavitelnou nudu na krátkých bohem opuštěných trasách znásobují i samotné spediční úkoly, jež hráč plní za natolik zjednodušených a přímočarých podmínek, že si obratem musí v občanském průkazu kontrolovat svůj věk. Skoro se tomu nechce věřit, ale řidič v ET2 dokonce nemusí ani couvat s truckem pod návěsy, které by byl eventuálně nucen přepojovat třeba na překladištích v polovině tras. Nemusí, protože to po něm hra nechce. Počet variant dopravních misí se ustálil na magickém číslu jedna a základní úkol – nastartuj, jeď s jedním již zapojeným přívěsem do jednoho jediného cíle, kde si stoupni na značku a zmáčkni enter – se během pracovní kariéry nemění. Hráč tedy do zblbnutí plní neustále to samé, to nejprimitivnější, a tím Extreme Truckerovi definitivně zhasíná motor. Žádné nápady, žádná úkolová rozvětvení, žádné složitosti. Jak tragikomicky jednoduše ET2 funguje, si ověříte zejména v misích, kde je potřeba dotankovávat. Tento „závažný problém“ musí hra hlásit už bezprostředně po startu mise, neboť benzínka, ke které máte jet, se v tu chvíli nachází na dohled z kabiny…
A radši nikam nejezdi

Na zasněžených pláních Severní Ameriky.

Extreme Trucker 2 je nejenže dětsky jednoduchou a nudnou hrou, ale zkušenější hráče umí rozložit i trestuhodně odbytým jízdním modelem. Možná je to jen můj osobní nostalgický záchvěv z minulých let, ale nepřišlo mi, že by se auta ve starých 18 WoS chovala, jako po výjezdu z klonovací garáže. Ano, nejde o to, že si nová hra nerozumí s volanty, to se dá opravit patchem, ale co čert nechtěl, „extrémní simulátor“ dal do vínku svým asi dvaceti vozům takřka identické jízdní vlastnosti a proměnil se ve velmi podivnou arkádu. Auta podobně manévrují, podobně brzdí a dokonce mají i podobný výkon bez ohledu na hmotnost nákladu, který zrovna vezou. Pětačtyřicet mil za hodinu je meta, na kterou se všechny podobně rychle dostanou a kterou v kopci zase podobně rychle ztratí. V Extreme Trucker 2 vlastně nezáleží na tom, čím jedete a co vezete. Takhle se chová simulátor?

Někde výše jste četli zmínku o kariéře, ovšem i to je ve víru laškovného přístupu SCS software k nové hře docela zavádějící termín. Kariéra jako taková v Extreme Truckerovi neexistuje. Jak už víme, ve hře nevlastníte a nebudujete vůbec nic. Pouze si vybíráte zakázky v pěti různých oblastech jako Aljaška, americké vnitrozemí, jižní Amerika, Bangladéš a Austrálie, kde plněním misí sbíráte body nutné k růstu prestiže a odemčení všech úkolů. Samotné oblasti jsou asi tím jediným, co není potřeba kritizovat. Skutečně se dostanete do míst, kterým se série 18 WoS tak úplně běžně nevěnuje a asi v tom měla být hra doopravdy extrémní. Na zasněžených pláních hrozí propadnutí na popraskaném ledě, ve vysokohorských serpentinách Bolívie zase pád do údolí a tak dále. Nakonec však zjistíte, že všechno stačí projet jen jednou a pak skončit. ET2 totiž nefunguje ani jako motoristická encyklopedie pro příjemné volné ježdění v přírodě. Trucky nelze prohlížet v showroomu a dokonce je nelze ani identifikovat, protože jim chybí licence i technický popis. Třeba vymyšlený. Hráč tak o Extreme Trucker 2 ztrácí zájem dřív, než se stačí rozkoukat, neboť k tomu málu, co hra nabízí, nedostává ani to, čím hardcorové simulátory běžně lákají. Totiž sběratelským fetišem.

A tak i přesto, že ratingová nálepka praví, že je Extreme Trucker 2 vhodný pro všechny, my bychom raději výběr zúžili na pětiletého chlapce, co s hrami teprve začíná. Jemu nebude vadit závodní náplň na úrovni prvního Test Drivu a snad si ani tak brzo neuvědomí, jak velká kvalitativní propast tuto hru dělí od všeho, co se dá nazvat průměrem. Vždyť jsme ani nepsali o šílené AI v neobvyklých situacích (auto čeká v koloně, a pak se najednou zběsile rozjede do všech ostatních), zvuku motorů poskládaného z otravně jednoduchých smyček, či chybějícím modelu poškození. Snad z Extreme Truckeru nebude trilogie…

HW POŽADAVKY

Položka Min. Doporuč.
Rychlost procesoru 2200 MHz 2200 MHz
Paměť 1000 MB 1000 MB
Paměť grafické karty 256 MB 256 MB
Operační systém Windows 2k a vyšší
DirectX 4.09.00.0904
You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply

Powered by WordPress | | Designed by: video game | Thanks to seo service and internet marketing | Porno | Herní forum a tvorba serverů |
„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich